Sněžné bylo úplně úžasné. Ostatně tak jako každý rok a ani nejapné komentáře uveřejněné v klubovém zpravodaji nám ho nemohly pokazit. Jen je mi moc líto, že jsme s dcerou v sobotu musely odjet, protože měla závody v Lovosicích. Přišly jsme tak o nejlepší den, kdy se koná hlavní program setkání.Takže si naše smečka ani nemohla zazávodit. Jedinou záplatou na to bylo Šárky druhé místo v kumite. A tak se chci omluvit, že fotografie zde uveřejněné nejsou mým dílem. Článek i fotografie(včetně komentářů) jsou od naší vrchní reportérky Evy Linhartové. No a abychom si také něco užily, tak jsme zůstali i se "Švalíky" až do úterý. Jé to bylo žůžo. Tyhle fotky pro změnu dělala Jitka. Dodatečně přidávám fotky od Raduš.Opravdu si ho skvěle osedlala:-))).A musím říct, že byla jediná z nás, která si troufla.

Sněžné 2007 aneb byli jsme a budeme!

Krásný vzhled je na ten boží svět……asi tak by se dal popsat úchvatný pohled na krásnou krajinu v okolí Sněžného na Moravě, kde se letos konalo již po šesté setkání pejsků všech možných ras, s chlupy i bez chlupů a jejich lidských kamarádů. Ani škarohlídové a kazisvěti nedokázali zničit tradici konání těchto srazů ať pod záštitou klubu nebo bez ní. A to je jenom dobře a kdo tam byl, určitě to potvrdí.
Po roce nás opět přivítal nám již tolik známý objekt s muchomůrkou u vchodu, obrovský, ze všech stran uzavřený prostor k řádění pro pejsky, budova a chatky k ubytování dle výběru, společenská budova a také jídelna, kde nám paní kuchařky zase dobře vařily.
Někteří dorazili již v pondělí a užívali si celý týden až do dalšího úterý. Počasí bylo asi na objednávku, sluníčka jsme si tentokrát užili opravdu hodně. Smečka lidí a psů se tu sešla různorodá, přesto se tu celkem nic vyjímečného nepřihodilo, i když se  Bertík  snažil dokázat, že celého ho Sam určitě nepřekousne a Adam zkoušel svou fyzičku přeskoky přes lavičku snožmo, což se mu mohlo dost nevyplatit. Naštěstí nebyly vyslyšeny ani Ludvíkovy návrhy - "pojďte si zaskákat přes oheň" - jinak by tu místo článku mohly být nemocniční zprávy z oddělení popálenin:-)
Samozřejmě, že každovečerní posezení u ohýnku sloužilo k vzletné inteligentní konverzaci, týkající se psů, života vůbec, ale nejoblíbenějším tématem se zdálo být to, jestli je Praha lepší než Brno. V místní cukrárně asi svůj názor mají, jinak by neobjednávali mezi své zboží Pražské koule.  Opékaly se buřtíky a libě se pělo za doprovodu kytary, na níž hrál klasicky Robo a chvíli taky Martina. Dožadoval se i někdo jiný, ale tomu to nechtěli půjčit. Pouze jeden večer se rozdělání ohýnku trochu zpozdilo, protože někteří z nás potřebovali nutně vědět, jak to bude dál s primářem Hruškou.
Program nebyl pro všechny závazný, byl volný a pestrý. Tato setkání jsou brána jako relaxační, tudíž si každý dělá to, co chce a kdy chce. Vyměňují se zkušenosti a zážitky a kdo něco může poradit, tak poradí. Romana opět předvedla úpravu naháčků i chlupáčků. Ani sportovci tu nepřijdou zkrátka, hrál se ping pong, volejbal, badminton….a to všechno samozřejmě za asistence psů, kteří si mnohdy tvoří svůj vlastní program.  V pátek ráno nás ten, co to celé kdysi vymyslel, donutil jít na výlet na hvězdárnu. Všichni se samozřejmě nedali, ale i tak nás šlo dost.  Výlet to byl moc hezký, sice se nás polovina trochu ztratila v lese, Besinka utekla k traktoru, ale naštěstí se vrátila a hvězdárna byla ve skutečnosti civilní radar, ale i tak jsme se krásně i s pejsky prošli. Když jsme se vraceli zpátky skrze Sněžné, chtěl nás ten, co nás vedl na radar vlákat do místní soukromé kavárny, což by nám ani tak nevadilo, kdyby ta kavárna ve skutečnosti nebyla soukromou uměleckou školou. No zkrátka neměl svůj den.
Po obědě jsme se vyrazili koupat do nedalekých Mílov. Krásné přírodní koupaliště usazené do malebné krajiny je pastvou pro oči. Silné nátury se i koupaly, pejskové taky. Polenošili jsme si na sluníčku a pak na jedné z teras z několika krásných restaurací, které lemovaly jednu stranu koupaliště. Někdo ten den odjel, někdo zase přijel.
V sobotu dopoledne opět dorazili další "účastníci zájezdu". Trošinku se ochladilo, takže někteří  se vydali na procházku a jiní trénovali na odpolední závody na agility dráze, o niž a následně i o nácvik a průběh se postarala opět Boženka. Sobotní odpoledne pak bylo věnováno hrám. Kdo chtěl, tak se zúčastnil a kdo nechtěl, tak aspoň pomáhal a nebo byl donucen pomáhat. Soutěžilo se klasicky v agility, běhu a dovednosti. Nenásilně a s humorem. Hlavně u běhu jsme se pobavili, když  někdy třeba závodníci zapomněli na to, že jsou závodníky a vzpomněli si, že by možná bylo zajímavější někoho běžet očuchat, honit a nebo se pokusit pocuchat někomu kožich nebo lépe řečeno kůži. Prostě se ukázalo, že naši psi přemýšlí, uvažují, taktizují, zkrátka že to nejsou žádné předem naprogramované stroje. O to je soužití s nimi pestřejší, veselejší a zábavnější. Nikdo je do ničeho příliš nenutil, aby se na nás nezlobili a měli nás rádi.  Výsledky jednotlivých závodů najdete na konci článku.
Výborným zpestřením byl závod našich mužů přes celé hřiště (opravdu to bylo normální hřiště, ne dětské). Nevěřila bych, že jedinci různého věku, stáří a hmotnosti dokážou vyvinout takovou rychlost. Původní návrh, aby se běželo pozadu byl zamítnut a naši hoši se rozběhli s větrem o závod. Byl to výborný a čestný závod a zvítězil ten, co nás vedl na radar. Dostal putovní pohár a příští rok jej bude obhajovat. Samozřejmě padala předsevzetí, jak budou všichni celý rok trénovat, ale to přece všichni dobře známe….Nesmím zapomenout, že v sobotu slavila deváté narozeniny peruánka Aša. Páníčkové jí zazpívali, dostali za to od Aleny jahody z vlastní zahrádky a pejskové, kteří přáli také, dostali piškoty.Po večeři se u táboráku předávaly za hlasitých ovací ceny. Vítězové byli obdarování z vlastních zdrojů. Důležité bylo, že Alena vyhrála taky deku, jinak by to s ní nebylo k vydržení:-). Určitě bysme jinak museli vypsat ještě jednu zvláštní kategorii jen pro ní. Pro zpestření programu se uskutečnila v rámci našeho kynologického spolku přehlídka výcviku, junior i senior handlingu a proběhla také ukázka synchronního tance se psy. Vybráni pro to byli samozřejmě naši nejlepší a pro zhodnocení jejich výkonu byla dokonce pozvána zahraniční rozhodčí Ekaterina J. Původně tvrdila, že mluví plynně rusky, později se však ukázalo, že mluví asi jako Zdeněk Svěrák ve filmu Kolja. Nicméně se s námi všemi výborně dorozuměla, i když poněkud těžkým oříškem bylo od ní požadované předvedení tvaru měkkého znaku, což je u nás dost netypické. Ale s tím se, v tomto případě seniorhandlerka Jaruna, dokázala vypořádat velmi dobře. Našim mladým handlerům paní Ekaterina nezadala tak těžké úkoly, měla však na ně několik zvídavých otázek. Ale hoši Tomík a Otík se nedali vyvést z rovnováhy. Ukázka výcviku spočívala v povelech na místě a za pochodu, odložení za pochodu, dokonce proběhlo i zadržení. Zlatým hřebem večera byl synchronní tanec se psy. Za Robova hudebního doprovodu v podobě "Valčíčku" se po hřišti roztančily dvě členky s jejich fenami. Kostýmy i choreografie byly velmi pěkné.
Nedělní dopoledne jsme si opravdu užili. Jelikož Sněžné bylo o tomto víkendu povýšeno na městys, konalo se tu několik kulturních akcí. Již v pátek se někteří byli podívat v místním kostele na varhanní koncert s přednáškou. V neděli se pak na náměstí konal úžasný jarmark. Viděli jsme tu středověké šermíře, rytíře, tanečníky a zpěváky, nechyběla spousta  stánků s dobrotami a různými pěknými věcmi ke koupení. Zajímavá byla i přehlídka historických kol, dokonce v akci. Také tu byla věštírna a někteří z nás si dali věštit z ruky. Ale co bylo komu vyvěštěno, to neprozradím, jelikož to opravdu nevím. Vtipnou záležitostí byl flašinetář a kdo si jednu chvíli myslel, že to, co tam točí klikou, poskakuje a vřeští, je opička, tak se spletl. Byla to naše Jiřinka, tedy ve skutečnosti vlastně Radvana. Někteří psí kamarádi byli s námi a kromě nich nechyběla na trhu ani další zvířátka, jako další pejskové, koníčkové Olda a Polda  s bryčkou i bez bryčky, velbloud Ivánek, na kterém se spolu s dětmi povozila opět Jiřinka  a taky prase a krůta, ale ti byli bohužel na grilu. No moc jsme si to užili.
V neděli odpoledne se téměř všichni rozjeli do svých domovů, spokojení a vyvětraní. Věřím, že pejsci pak spali ještě pár dní jako zabití. Sešla se tu zase parta lidí, kteří se dokážou zasmát, užít si a udělat něco pro své psí kamarády. Ti si tu celou dobu hráli, soutěžili, štěkali a lítali jak se jim to jenom zlíbilo. Užili jsme si dny plné sluníčka, pohody a zábavy. Doufám a věřím, že příští rok se sejdeme opět v hojném počtu a už se na to moc těším!

                                                                   Eva Linhartová

 A protože i tentokrát se našly "pádné" důvody, proč nedat víc fotek na klubové stránky, najdete jich spoustu dalších na těchto webových stránkách:
www.zvonecek.com
www.odteareibi.net

Určitě se podívejte, stojí to za to!

Výsledky soutěží do prvních tří míst:
Dostihy - baby           Dostihy - max

1. Karlík                      1. Sam

2. Fijonka                    2. Bára

3. Deliska

 Dostihy - peruáni       Dostihy - číňani

 1. Dora                        1. Kim

2. Kačenka                  2. Kasík

3. Viktorka                  3. Korinka

 Agility - peruáni         Agility - číňani

 1. Majtík                     1. Kasík

2. Kačenka                  2. Korinka

3. Dája                        3. Růženka

Agility - baby             Dovednost

1. Karlík                      1. Kasík - trojboj

2. Ovečka                   2. Majta - úžasný

                                   3. Baron - hodný loudil

 Dostihy - muži

 1. Jirka alias Ten, co nás vedl na radar

2. Robo, který běžel s helmou

3. Ludvík - XIV.

 Komentáře některých účastníků

 K Sněžnému 2007

Po loňské zkušenosti jsem přijela na čtyři dny do již zaběhnutého setkávání přátelů naháčků. Troufám si tvrdit, že jsme všichni přátelé těchto ras a tak dny proběhly ve vzájemné pohodě. Pejsci si užili výlety, koupání a myslím, že jsme i lépe poznali jejich povahu. Určitě podrobněji ve velké smečce než v ordinaci u paní MUDr. Večery jsme trávili u táboráku a kdo chtěl, ten pil a kdo nechtěl, ten nepil. Já jsem pila a žádný z mých pěti psů neomdlel, když jsem na ně ráno dýchla. A vzájemnou pohodou jsem myslela, že jsme psy nesekýrovali, nedrezúrovali ani nepeskovali, ale dělali jsme to, co nás každého baví a vyhovuje mu. Už teď  se těším  na Sněžné 2008.

                                                                                   Lucka

 Ve Sněžném jsem byl již šestkrát a jakožto abstinent jsem nikdy nebyl pohoršen, že si někdo u táboráku popil nějaké to pivko nebo vínko. Vždy jsem zde pobyl z jediného důvodu a to proto, aby si naši peruáni užili. Měřítkem pro nás je to, že právě jim se tady líbí. Užijí si do sytosti jak svobodného pohybu, tak řadu soutěží. Kdo chce, ať si přijede mezi nás. Kdo nechce, ať sem nejezdí. Někdo navštěvuje etologa, někdo jezdí na výstavy. Třeba je to pro jejich psa na výstavě lepší. Hloupé mi ale připadá, když někdo k něčemu zaujímá stanovisko, aniž by si situaci osobně prověřil a ještě hloupější, když to ještě písemně zveřejňuje. I tady je vidět vyspělost členů klubu a nedivme se, že když se dá takovýmto lidem prostor k vyjádření na klubové diskuzi, že se podivujeme co lidi dokážou bez ostychu odsoudit, aniž by k tomu měli jakékoliv argumenty.

                                                                                   Jankovský

  Na letošní Sněžné jsem málem nejela. A udělala bych chybu. Vzala jsem jen Barona, abych se mu mohla plně věnovat. Užívali jsme si oba. Barča se honil s fenami, zaběhal si agility, dostihy....poslouchal. Večer jsme poseděli u ohně, povídali a kdo chtěl, popil. Byl to příjemně strávený víkend.

                                                                                    Lída

 Místo naplánovaného coursingu jsem již třetím rokem zamířila na Sněžné. Jezdím sem ráda, posedíme s přáteli a se zájmem sledujeme socializaci našich psích miláčků, protože všichni psi, kteří sem jezdí výborně socializovaní jsou. Chovají se k sobě skvěle, ať dospělí, štěňata nebo veteráni. Každému toto setkání přinese něco jiného, ale všem jedno stejné a to upevňování vztahu páníček - pes. A o to jde, ne o drezúru, výcvik, atd, ale o to, jak se pejsci chovají a jak se správně socializují.....Přijeďte všichni příští rok taky, některým pejskům, které vidím na výstavách by to velice prospělo.

                                                                                  Jarka

 Je červen 2007 - opět vyrážíme do Sněžného. Letos už potřetí a proto, že se nám v předchozích letech pobyt moc líbil, přijeli jsme už ve středu. Pejskové jsou tady moc spokojení a my také. I letos se sešla parta příjemných lidí a hlavně zapálených pro pejsky. Počasí nám přálo a tak bylo i koupání. V neděli 17.6. bylo Sněžné vyhlášeno městysem a tak se pořádal v místním kostele v pátek varhanní koncert a v nedělí perfektní jarmark. Vše bylo prostě skvělé. V bezvadné atmosféře pobytu ve Sněžném k nám dolehla rána v podobě článku ze zpravodaje číslo 1/07, který Lída přivezla. Z článku paní Hladíkové jsme se dozvěděli, že jsme jen parta opilců a tak podobně. Proti tomu já osobně musím protestovat! Nevím, že bych se na některém setkání ve Sněžném s paní potkala a proto nechápu, z čeho pramení její zcela zkreslená představa o těchto setkáních.

                                                                                   Dana Šnajdrová

 Srazy ve Sněžném zrají jako víno, jsou čím dál chutnější.....

                                                                                    Kusá

 Jsem rád, že jsem se mohl opět přijet a jsem ještě raději,  že jsem opět odjížděl jako vítěz.
Budu se těšit na příští Sněžné a doufám, že mi konečně přijede nějaký soupeř, který by měl aspoň minimální šanci mě porazit.

                                                                                  Jirka

 Bylo tu bardzo dobrze a pienknie, piwa i wudki niebrakowalo, tak ze sie tu dobrze bywalo.

                                                                                   Adam

 Pobyt byl náročný, ale krásný. Počasí nám přálo, takže paráda. Už se těšíme na další setkání.

                                                                                   Vráťa

 Jako každoročně bylo setkání dvounohých i čtyřnohých účastníků setkání ve Sněžném perfektní. Kdo chce prožít krásný víkend plný zábavy a psích aktivit, ať příští rok neváhá a určitě rozmnoží naše řady. Velký dík organizátorům, že nám umožní takto prožít víkend i více, v bezva prostředí pro naše psí miláčky.

                                                                                   Jafarka

 Z celého Sněžného tábora byl nejdivočejší velbloud s dvěma hrby a šermíř s obalem na penis. Ten byl.

                                                                                   Jiřinka - Radvana

 Byla jsem tu poprvé a určitě se sem budu ráda vracet. Perfektní lidé, pejsci i atmosféra.

                                                                                   Linda

 Setkání ve Sněžné 2007. Jako každý rok tak i letos jsme zde prožili moc pěkný týden s pejsky. Počasí nám přálo, koupali jsme se, soutěžili, hrálo se na kytaru, opékaly se párky a buřty, no prostě vše, co k takovému setkání přátel patří. Kdo nevěří, ať se přijede příští rok podívat a prožít vše s námi a s pejsky. A nebo ať se pokochá alespoň krásnými fotečkami, které se opravdu povedly!

                                                                                   Švalíci

  Do Sněžného jsem přijela letos poprvé. Mě i moje dva pejsky tady přijala parta naprosto skvělých lidí, díky kterým jsem prožila krásný, pohodový týden a společně s pejsky jsme si užili spoustu legrace. Myslím, že takových akcí by mělo být daleko víc. Na Sněžné budu mít hezké vzpomínky a velice se těším na příští setkání naháčků.

                                                                                    Andrea

 My nepotřebujeme ani chemii, ani bylinky, my si pravidelně ordinujeme Sněžné.

                                                                                   Romana

 Setkání pejsků a pejskařů ve Sněžném se opět opravdu moc povedlo. Nad článkem paní Hladíkové ve zpravodaji jsme kroutili hlavami a co jsme říkali raději nebudu psát. Jeden by ani nevěřil, co ten druhý všechno ví, aniž tu vůbec byl. Paní Hladíková bohužel nepochopila lehce ironicky laděný loňský článek teenagera Štěpána, ze kterého si vytáhla jednu větu a na té postavila její moudrou úvahu. Zapomněla přitom, že účastníci setkání nejsou její do světa se rozlétající děti, ale dospělí a svéprávní lidé. Trochu zvláštní taky je, že kdo sám potřebuje pro svého psa pomoc psího psychiatra, radí jiným, jak by se ke svým psů měli chovat. Něco tu letos proběhlo opět vážně a něco s humorem. Jeden to pochopí a jiný nepochopí. Takže pokud přáním paní Hladíkové bylo, aby jí někdo napsal o nějaké dobré akci se psy, tak po přečtení o Sněžném myslím nemusí mít pochybnosti o tom, že zrovna tohle dobrá akce byla. A jestli si bude myslet něco jiného, tak je  to myslím stejně docela jedno. A pokud má na celou akci takový pohled, tak doufám, že  ty výzvy některých z  účastníků o tom, aby se příště zúčastnili i další, nevztáhla přímo na sebe.

                                                                                    Eva

fotografie