
Sněžné 2007 aneb byli jsme a
budeme!
Krásný vzhled je na ten boží
svět……asi tak by se dal popsat úchvatný pohled na krásnou krajinu v okolí
Sněžného na Moravě, kde se letos konalo již po šesté setkání pejsků všech
možných ras, s chlupy i bez chlupů a jejich lidských kamarádů. Ani škarohlídové
a kazisvěti nedokázali zničit tradici konání těchto srazů ať pod záštitou klubu
nebo bez ní. A to je jenom dobře a kdo tam byl, určitě to potvrdí.
Po roce nás opět přivítal nám již
tolik známý objekt s muchomůrkou u vchodu, obrovský, ze všech stran uzavřený
prostor k řádění pro pejsky, budova a chatky k ubytování dle výběru,
společenská budova a také jídelna, kde nám paní kuchařky zase dobře vařily.
Někteří dorazili již v pondělí a
užívali si celý týden až do dalšího
úterý. Počasí bylo asi na objednávku,
sluníčka jsme si tentokrát užili opravdu hodně. Smečka
lidí a psů se tu sešla
různorodá, přesto se tu celkem nic vyjímečného
nepřihodilo, i když se Bertík
snažil dokázat, že celého ho Sam určitě nepřekousne a Adam zkoušel svou
fyzičku přeskoky přes lavičku snožmo, což se mu mohlo dost nevyplatit. Naštěstí
nebyly vyslyšeny ani Ludvíkovy návrhy - "pojďte si zaskákat přes
oheň" - jinak by tu místo článku mohly být nemocniční zprávy z oddělení
popálenin:-)
Samozřejmě, že každovečerní
posezení u ohýnku sloužilo k vzletné
inteligentní konverzaci, týkající se psů,
života vůbec, ale nejoblíbenějším tématem
se zdálo být to, jestli je Praha
lepší než Brno. V místní cukrárně
asi svůj názor mají, jinak by neobjednávali
mezi své zboží Pražské koule. Opékaly se
buřtíky a libě se pělo za doprovodu kytary, na níž hrál klasicky Robo a chvíli
taky Martina. Dožadoval se i někdo jiný, ale tomu to nechtěli půjčit. Pouze
jeden večer se rozdělání ohýnku trochu zpozdilo, protože někteří z nás potřebovali
nutně vědět, jak to bude dál s primářem Hruškou.
Program nebyl pro všechny
závazný, byl volný a pestrý. Tato
setkání jsou brána jako relaxační,
tudíž si
každý dělá to, co chce a kdy chce. Vyměňují se
zkušenosti a zážitky a kdo něco
může poradit, tak poradí. Romana opět předvedla úpravu
naháčků i chlupáčků. Ani
sportovci tu nepřijdou zkrátka, hrál se ping pong,
volejbal, badminton….a to
všechno samozřejmě za asistence psů, kteří si mnohdy
tvoří svůj vlastní
program. V pátek ráno nás ten, co to celé
kdysi vymyslel, donutil jít na výlet na hvězdárnu. Všichni se samozřejmě
nedali, ale i tak nás šlo dost. Výlet to
byl moc hezký, sice se nás polovina trochu ztratila v lese, Besinka utekla k
traktoru, ale naštěstí se vrátila a hvězdárna byla ve skutečnosti civilní
radar, ale i tak jsme se krásně i s pejsky prošli. Když jsme se vraceli zpátky
skrze Sněžné, chtěl nás ten, co nás vedl na radar vlákat do místní soukromé
kavárny, což by nám ani tak nevadilo, kdyby ta kavárna ve skutečnosti nebyla
soukromou uměleckou školou. No zkrátka neměl svůj den.
Po obědě jsme se vyrazili koupat
do nedalekých Mílov. Krásné
přírodní koupaliště usazené do
malebné krajiny je
pastvou pro oči. Silné nátury se i koupaly,
pejskové taky. Polenošili jsme si
na sluníčku a pak na jedné z teras z několika
krásných restaurací, které
lemovaly jednu stranu koupaliště. Někdo ten den odjel, někdo
zase přijel.
V sobotu dopoledne opět dorazili
další "účastníci zájezdu". Trošinku se ochladilo, takže někteří se vydali na procházku a jiní trénovali na
odpolední závody na agility dráze, o niž a následně i o nácvik a průběh se
postarala opět Boženka. Sobotní odpoledne pak bylo věnováno hrám. Kdo chtěl,
tak se zúčastnil a kdo nechtěl, tak aspoň pomáhal a nebo byl donucen pomáhat.
Soutěžilo se klasicky v agility, běhu a dovednosti. Nenásilně a s humorem.
Hlavně u běhu jsme se pobavili, když
někdy třeba závodníci zapomněli na to, že jsou
závodníky a vzpomněli si,
že by možná bylo zajímavější někoho běžet
očuchat, honit a nebo se pokusit
pocuchat někomu kožich nebo lépe řečeno kůži. Prostě se
ukázalo, že naši psi
přemýšlí, uvažují, taktizují,
zkrátka že to nejsou žádné předem
naprogramované
stroje. O to je soužití s nimi pestřejší,
veselejší a zábavnější. Nikdo je do
ničeho příliš nenutil, aby se na nás nezlobili a
měli nás rádi. Výsledky jednotlivých závodů najdete na konci
článku.
Výborným zpestřením byl závod
našich mužů přes celé hřiště (opravdu to bylo normální hřiště, ne dětské).
Nevěřila bych, že jedinci různého věku, stáří a hmotnosti dokážou vyvinout
takovou rychlost. Původní návrh, aby se běželo pozadu byl zamítnut a naši hoši
se rozběhli s větrem o závod. Byl to výborný a čestný závod a zvítězil ten, co
nás vedl na radar. Dostal putovní pohár a příští rok jej bude obhajovat.
Samozřejmě padala předsevzetí, jak budou všichni celý rok trénovat, ale to
přece všichni dobře známe….Nesmím zapomenout, že v sobotu slavila deváté
narozeniny peruánka Aša. Páníčkové jí zazpívali, dostali za to od Aleny jahody
z vlastní zahrádky a pejskové, kteří přáli také, dostali piškoty.Po večeři se u táboráku předávaly za hlasitých ovací ceny. Vítězové byli
obdarování z vlastních zdrojů. Důležité bylo, že Alena vyhrála taky deku, jinak
by to s ní nebylo k vydržení:-).
Určitě
bysme jinak museli vypsat ještě jednu
zvláštní kategorii jen pro ní. Pro
zpestření programu se uskutečnila v rámci našeho
kynologického spolku přehlídka
výcviku, junior i senior handlingu a proběhla také
ukázka synchronního tance se
psy. Vybráni pro to byli samozřejmě naši
nejlepší a pro zhodnocení jejich
výkonu byla dokonce pozvána zahraniční
rozhodčí Ekaterina J. Původně tvrdila,
že mluví plynně rusky, později se však ukázalo, že
mluví asi jako Zdeněk Svěrák
ve filmu Kolja. Nicméně se s námi všemi
výborně dorozuměla, i když poněkud
těžkým oříškem bylo od ní požadované
předvedení tvaru měkkého znaku, což je u
nás dost netypické. Ale s tím se, v tomto
případě seniorhandlerka Jaruna,
dokázala vypořádat velmi dobře. Našim
mladým handlerům paní Ekaterina nezadala tak těžké
úkoly, měla
však na ně několik zvídavých otázek. Ale
hoši Tomík a Otík se nedali vyvést z
rovnováhy. Ukázka výcviku spočívala v
povelech na místě a za pochodu, odložení
za pochodu, dokonce proběhlo i zadržení. Zlatým hřebem
večera byl synchronní
tanec se psy. Za Robova hudebního doprovodu v podobě
"Valčíčku" se po
hřišti roztančily dvě členky s jejich fenami. Kostýmy i
choreografie byly velmi
pěkné.
Nedělní dopoledne jsme si opravdu
užili. Jelikož Sněžné bylo o tomto víkendu povýšeno na městys, konalo se tu
několik kulturních akcí. Již v pátek se někteří byli podívat v místním kostele
na varhanní koncert s přednáškou. V neděli se pak na náměstí konal úžasný
jarmark. Viděli jsme tu středověké šermíře, rytíře, tanečníky a zpěváky,
nechyběla spousta stánků
s dobrotami a
různými pěknými věcmi ke koupení.
Zajímavá byla i přehlídka historických kol,
dokonce v akci. Také tu byla věštírna a
někteří z nás si dali věštit z ruky.
Ale co bylo komu vyvěštěno, to neprozradím, jelikož to
opravdu nevím. Vtipnou
záležitostí byl flašinetář a kdo si jednu
chvíli myslel, že to, co tam točí
klikou, poskakuje a vřeští, je opička, tak se spletl.
Byla to naše Jiřinka,
tedy ve skutečnosti vlastně Radvana. Někteří psí
kamarádi byli s námi a kromě
nich nechyběla na trhu ani další zvířátka,
jako další pejskové, koníčkové Olda
a Polda s bryčkou i bez bryčky, velbloud
Ivánek, na kterém se spolu s dětmi povozila opět Jiřinka a taky prase a krůta, ale ti byli bohužel na
grilu. No moc jsme si to užili.
V neděli odpoledne se téměř
všichni rozjeli do svých domovů, spokojení a
vyvětraní. Věřím, že pejsci pak
spali ještě pár dní jako zabití.
Sešla se tu zase parta lidí, kteří se
dokážou
zasmát, užít si a udělat něco pro své psí
kamarády. Ti si tu celou dobu hráli,
soutěžili, štěkali a lítali jak se jim to jenom
zlíbilo. Užili jsme si dny plné
sluníčka, pohody a zábavy. Doufám a věřím,
že příští rok se sejdeme opět v
hojném počtu a už se na to moc těším!
www.zvonecek.com
www.odteareibi.net
Určitě se podívejte, stojí to za
to!
Dostihy - baby Dostihy
- max
2. Fijonka 2. Bára
3. Deliska
2. Kačenka 2. Kasík
3. Viktorka 3. Korinka
2. Kačenka 2. Korinka
3. Dája 3. Růženka
Agility - baby Dovednost
1. Karlík 1. Kasík - trojboj
2. Ovečka 2. Majta - úžasný
3. Baron - hodný loudil
2. Robo, který běžel s helmou
3. Ludvík - XIV.
Jarka
Budu se těšit na příští Sněžné a doufám, že mi konečně
přijede nějaký soupeř, který by měl aspoň minimální šanci mě porazit.
Jirka
Eva